Prvočísla

Vladislava Piklová

2+3 je 5,
prvočísel svět.
Žije tam 7 trpaslíků
už 11 let.
13 tisíc maj‘ plat
chtěli by 17,
Rejpal 19.
23 hodin práce denně
29 dní v měsíci
31 v prosinci
V lese oni starají se
o 37 malých lišek,
41 veverek,
43 breberek,
47 křepelek,
53 stromů s listím,
59 s jehličím,
o 61 [jeden] keřík borůvčí.
Znají se s každou bylinou,
nevynechají jedinou,
67 druhů květin!
Znaly byste je i vy, děti?
Jarního dne, než bys řekl 71,
objevila se v lese celkem velká bedna,
zatlučena byla přesně
73 hřebíky pevně.
79 minut trvalo,
než se víko konečně urvalo.
Tlačili na něj, jak se patří,
silou newtonů 83 [tří].
V bedně leží panna,
spanilá a krásná,
a považte – u krtčí díry! –
jaké panna měla míry:
89 – 97 – 101.
103x ta panna zívla,
107x se protáhla,
109x hlavou kývla,
113x velké břicho neúspěšně zatáhla.
„Ahoj kluci, sakum prdum,
spala jsem dnů 127.“
Macecha má, baba jedna,
nakázala všem 131
ženichům mým z ciziny,
splnit 137 úkolů,
což nedokázal jediný.
Až přišel princ silný jak medvěd,
Splnil jich hned 139.
Macecha místo ruky mojí
Dala mu 149 ran holí.
Zavřela mě do věže, do našeho hradu
Na 151 mě zamkla západů.
Milého mého vyhnala k sousedům,
Za hranice země, kilometrů 157.
163x jsem ji prosila,
167x slzy prolila,
173x prchnout zkusila,
179x mříže málem rozbila,
Však 181x mě baba chytila…
Milý můj drahý,
V tričku i svetru,
Měří 191 centimetrů.
Myslela jsem na něj,
Každičkou to chvíli,
193x do vteřiny.
Macecha moje nepřála mi lásku,
Vytrhala mi 197 vlásků,
zvládla by ale úplně hravě
Vytrhat mi jich 199.
V mé temné cele číslo 211
Přemýšlela jsem, jak bych zmizela.
Můj milý, zlatý – pomáhali mu bratři,
Přijel za mnou zpátky za dny 223.
Do záchranné akce
Zapojil i dědu,
vetchého to starce –
je mu 227.
Pak šel za macechou
Povzdychl si trpce
229 zlatých
Vytáhl ze měšce
„Chci si vaší dceru,
Hned vzíti za ženu,
Jsem krásný, chytrý, milý,
Mám 223 vily.“
Macecha však s pohledem hodným bodláku,
Poslala na prince 239 vojáků.
„Sněhuru ti nedám, nedám,
241x běda!“
Macecha, ta krutá zmije,
Vymyslela na nás nové strategie.
„Kdyby měla Sněhura 251 kilo,
Jak by se to asi princovi líbilo?“
Začala mi denně nosit do žaláře
257 ovocných dražé
263 mléčných čokolád
269 cukrářských rolád
271 bůčků prorostlých
277 šunky od kosti
281 shaků s vanilkou
283 rumů s pralinkou.
293 dní trpěla jsem krutě,
Zvlášť když v cele 307
vězeň stonal na souchotě.
Kde se v babě brala
Ta šílená zloba,
Možná proto, že nos má
jak 311 cm dlouhá skoba.
Po dlouhé době, po 313 dnech,
Rozhodla se baba pro změny v plánech.
Namíchala mi nápoj, prý pro spánek věčný,
Nakoupila na něj ingredience v Ječný:
317 gramů odvaru z makovice
331 růžiček brokolice
337 muších nožiček
347 žížalích kůžiček
349 žabích stehýnek
353 háčků z ramínek
359 zrnek z klasu pšenice
367 kapek odvaru z bukvice.
Zamíchala ten lektvar 373x
„Koukej to teď vypít, lepší než v oku drát!“
Na moji velkou hmotnost –
Což nemohla vědět,
Bylo však potřeba
Kapek 379.
V bedně mě do lesa odvézt nechala,
Že se mě tím zbaví, pevně doufala.
Vy jste mě zachránili, vy vousatí bratři,
Dala bych vám za to pus 383.“
Trpaslíci se z toho tak těšili,
Že se 389x políbit nechali.
Otevřeli láhev vína, ročník 397
Grilovali, jedli, pili, práci pustili k ledu.
Náhle Sněhurka vidí
401 kroků v dáli,
„Není to můj milý, není to on, zda-li?“
Princi tomu stačilo 409 skoků
By k Sněhurce přispěchal
Se zářivou jiskrou v oku.
„Vůkol lesní kvítí voní,
Dej mi číslo telefonní!“
„419 421 431,
Ne, to jsem se spletla!
To je číslo na tu babu se zuby jak kobyla,
Radši ti dám na mě číslo služebního mobila:
433 439 443,
Pro jistotu dám ti ještě
svou poštovní adresu,
číslo domu 449
ulice U Forbesu.“
Pak byla svatba, hostů 457,
Vyhrávala hudba, tum tu dum tum tu dum.
461 sjelo se na ní hostí,
463 hodili psům kostí.
467 sudů vína se vypilo
479 hodin se tančilo.
Na 487 se babě vzteky zvýšil tlak,
Není proto divu,
Že ji trefil šlak.
Pak Sněhurka s princem
Měli – ó jak ten čas letí –
491 hodných zdravých dětí.
Žili spolu jak holoubci, vrků, vrků, vrků,
Celých dlouhých krásných 499 roků.